Poloostrov Pelješac je umístěn mezi Neretvanským a Malostonským zálivem, jenž okolní obyvatelé nazývají Malým zálivem. Poloostrov vznikl už v dávných dobách, známý se stal mořeplavci a kvalitním vínem. Z dálky jsou vidět staré stavby z pradávných časů. Po pádu římské a bizantské říše, Pelješace se zmocnila neretvanská vláda. Z této doby zůstalo mnoho památek. Z těch nejvýznamnějších jsou to: kostel Pany z Lužan, kostel sv. Michala ve Stonu, kostel sv. Jiří v Janjini. Poté se Pelješac stal součástí Dubrovnické republiky. Hospodářský rozkvět Pelješace byl zaznamenán v XVII. století. Od této doby počal veliký ,,bum“ staveb například: kapitánské domy, kostel v Orebići, Vignju a Kučištu. Orebić je dřívější námořnické středisko. O jeho silné námořní tradici svědčí existence dvou námořních sbírek. Jadna v Námořním muzeu se hřbitovem námořníků a kapitánů pocházejících z Pelješace. Druhá v rámci sbírky Františkánského kláštera z XV. století, kde jsou uloženy děkovné obrazy vytesány do dřeva, poté reliéf Madony. Klášter se nachází na blízkém pahorku nad Orebićem. Z Orebiče je výhled na ostrov Korčulu a město Korčulu. Rovněž je zde nádherný pohled na jedinečné přírodní krásy poloostrova. V Pelješackém kanálu nelezneme ostrůvek Badije. I zde uvidíme Františkánský klášter, z něj byl dříve učiněn kostel a ve druhé světové válce přetvořen na odpočívárnu.